Psal se rok 2032. Starému kontinentu již dávno nevládly národy, vlády ani parlamenty. Evropa byla přejmenována na Brusselstán a vládla v ní Nejvyšší komise permanentního rozhořčení v čele s Velkou Předsedkyní Pfizerursou I., ženou tak mocnou, že dokázala jediným nařízením zdražit elektřinu, zakázat plastová brčka a současně vydat třináct strategií...
Vítejte v dalším dílu Kanceláře posledního rozumu, kde dnes společně sestoupíme do jedné z nejhlubších stok evropské politiky. Do bruselské žumpy svatého pokrytectví. Do místa, kde se už léta káže o morálce, transparentnosti, evropských hodnotách a boji proti střetu zájmů, zatímco pod hladinou bublají lobbisté, grantové pijavice, neziskoví...
Sedím ve své Kanceláři posledního rozumu, obklopen stohy lejster, tiskových zpráv, grantových výzev, zápisů z poradních rad, pracovních skupin, expertních panelů a dalších dokumentů, jejichž hlavním účelem je vytvářet další dokumenty, které budou doporučovat vznik nových dokumentů, a čím déle se tím vším probírám, tím méně si připadám jako občan...
